Fajn Gratis Novinky

Vyšehrad (Praha)

Vyšehrad
Pověstmi opředený Vyšehrad na skále nad Vltavou, to není jen kostel sv. Petra a Pavla, rotunda sv. Martina, Slavín a hradby. Vyšehrad kdysi býval významné hradiště, panovnické sídlo i hrad, po vypálení husity se z Vyšehradu stalo městečko a poté vojenská pevnost.

Při procházkách po Vyšehradu vás asi ani nenapadne, jak stará je historie Vyšehradu a že před několika staletími vypadal úplně jinak! 

Podle pověsti založil Vyšehrad kníže Krok, když nechal hledat bezpečnější místo pro nové knížecí sídlo. Po Krokově smrti převzala vládu Libuše a spolu s ní pak na Vyšehradě vládl Přemysl Oráč. Další pověst zase vypráví o Horymírovi, který byl na Vyšehradě vězněn a před svou smrtí unikl na věrném koni Šemíkovi, který s ním přeskočil hradby. Kníže Krok prý Vyšehrad založil asi tak kolem roku 453, podle Václava Hájka z Libočan kolem roku 650. Skutečnost je ale poněkud jiná. 

Archeologické nálezy dokládají osídlení Vyšehradu již v pozdní době kamenné na konci 4. a ve 3. tisíciletí př. n. l. a také nálezy řivnáčské kultury (asi 2500 – 2300 let př. n.l.). Důkazy staroslovanského osídlení ale chybí a teprve od 10. století jsou známé nálezy slovanské. Zcela se ale vymyká všem nálezům poslední archeologický nález z roku 2014 raně středověkého kostela byzantského typu. 

Kolem roku 1070 přesídlil z Pražského hradu na Vyšehrad kníže Vratislav II., který na Vyšehradě založil baziliku svatého Petra a Pavla, k němuž zřídil sbor kněží – kapitulu, která byla podřízena přímo papežskému stolci. Vyšehrad poté sloužil jako sídlo českých panovníků až do roku 1140, poté již sídlili čeští panovníci opět na Pražském hradě. 

V roce 1249 postihl baziliku sv. Petra a Pavla požár a poté následovaly její rekonstrukce, významnou rekonstrukci nařídila Eliška Přemyslovna. Bazilika se poté se svou novou délkou 110 metrů stala největším kostelem v Praze. V Přestavbě poté pokračoval Karel IV. i jeho syn Václav IV. 

Roku 1420 ale vyplenili Vyšehrad husité a z Vyšehradu se staly ruiny. Poté se z Vyšehradu stalo městečko s podhradím osídleným chudými řemeslníky. Již v prvních letech třicetileté války se začalo s posilováním obranyschopnosti Prahy budováním předsunutých bastionů - opevnění vystupujících mimo samotnou hradbu, na níž se koncentrují střelci a děla, nakonec byla z Vyšehradu vybudována rozlehlá pevnost. Tato barokní přestavba ale úplně zničila horní podobu Vyšehradu. Navzdory této přestavbě se vyšehradská pevnost nakonec nikdy do obrany Prahy bojově nezapojila. 

V 19. století byl přestavěn původně gotický chrám svatého Petra a Pavla do novogotického slohu a tehdy také získal nezvyklou secesní výzdobu. Také zde začalo vznikat národní pohřebiště významných osobností, v jehož čele byla vybudována hrobka Slavín. 

Po prohrané válce s Pruskem probíhala postupná likvidace hradeb, Vyšehrad ale zůstal pod vojenskou správou až do roku 1911, kdy teprve došlo k předání pevnostních objektů městu Praze. 

Uvnitř Vyšehradských valů se nacházejí rozsáhlé kasematy, které nyní z části slouží jako depozitář originálů soch z Karlova mostu. 

Vyšehradský areál je národní kulturní památkou. 

Zdroj: http://www.praha.cz/po-pamatkach/pruvodce-po-prazskych-pamatkach-vysehrad

Bazilika sv. Petra a Pavla
Kapitulní chrám sv. apoštolů Petra a Pavla na Vyšehradě ve své nynější podobě je trojlodní pseudobazilika s kaplemi při bočních lodích, hloubkovým, trojboce uzavřeným kněžištěm se sakristií a kaplí na bočních stranách. Po stranách průčelí stojí dvojice věží. Fasády kostela mají náročnou novogotickou úpravu. Bohatě je upraveno zejména průčelí s portály a věže.

Kapitulní vyšehradská bazilika byla založena knížetem Vratislavem II. v roce 1070, r. 1129 byla rozšířena. Při opravách po požáru r. 1249 zanikla asi z větší části románská podstata stavby a byla nahrazena gotickým trojlodím – zbytky tehdejší úpravy se zachovaly v podkroví bočních lodí. V r. 1295 byla postavena předsíň, patrně v západní části, jejíž zbytky byly roku 1888 zbořeny. Roku 1369 v rámci úprav Vyšehradu Karlem IV. byla raně gotická stavby pozměněna – patrně byly přistavěny boční kaple. Roku 1495 po opravách byla bazilika znovu vysvěcena. V r. 1575 Oldřich Avostalis a Mistr Benedikt provádějí klenutí – patrně v hlavní lodi. K barokním úpravám baziliky dochází v letech 1708-1711, později v období 1723-1730. Na úpravách, které se týkaly nového zaklenutí a úpravy průčelí, se zpočátku podílel F. K. Kaňka. Kolem roku 1740 byla zbudována tzv. „Šancovská kaple“. V období od roku 1885-1903 byla bazilika ve třech etapách regotizována – bylo prodlouženo presbyterium, zřízena sakristie a depozitář, regotizována barokní hlavní loď, která byla znovu zaklenuta. Stavba byla prováděna podle plánů architekta Josefa Mockera. V poslední etapě stavby bylo představeno nové dvouvěžové průčelí.

Výmalba presbytáře a Šancovské kaple pochází od vídeňského malíře Karla Jobsta. Hlavní a postranní lodě vyzdobil malbami Karel Jobst a postranní lodě prof. František Urban s manželkou Marií.

V letech 1988-94 byl interiér chrámu nákladně zrestaurován. V roce 2003 povýšil papež Jan Pavel II. vyšehradský kapitulní chrám na papežskou „baziliku minor“.

Varhany baziliky sv. Petra a Pavla
V závěrečné fázi přestavby byl interiér baziliky doplněn i velkými varhanami na hlavním kůru nad vstupem. Varhany v roce 1903 dokončila firma bratří Paštiků. Nástroj se rozprostírá po šířce celého kůru. Kolem okna v západním průčelí baziliky se varhany zdvihají do dvou majestátních „věží“. Tyto dvě symetrické skříně jsou bohatě řezbářsky zdobeny v neogotickém slohu, tak aby jejich výzdoba korespondovala s celkovým pojetím přestavby chrámu. Nástroj jeho autoři pojali velkolepě. I proto je také prostor mezi oběma vysokými skříněmi využit pro umístění dalších píšťal a technických součástí varhan. Před střední částí varhan stojí v ose baziliky hrací stůl, od něhož se celé varhany ovládají. Ve vyšehradských varhanách napočítáme asi 2 500 píšťal, které jsou uspořádány do 49 rejstříků (zvukových barev) a ovládány třemi manuály a pedálem. Varhany baziliky sv. Petra a Pavla patří k nejkrásnějším varhanám z období romantismu, které se nacházejí na našem území.

Varhany jsou technicky nejsložitějším nástrojem a také nástrojem největším. Ovšem i zde jsou výjimky – ve své rozmanitosti mohou dosahovat varhany stejně dobře „mamutích“ rozměrů, kdy se dají velikostí srovnávat s rodinným domem, ale také existují v „kapesních“ variantách – takové nástroje se dají přenášet a ty nejmenší z nich unese i jen jeden člověk (takové varhany nazýváme „portativ“; větší verze, která je už pohyblivá jen s větším úsilím, je potom „pozitiv“).

Zvuk varhan vzniká na principu nástrojů dechových – ke vzniku zvuku je zapotřebí vzduch, který je vpuštěn do píšťaly. Varhany tak patří mezi dechové nástroje, i když jejich „dech“ nepohánějí lidské plíce, ale činí tak měchy, které jsou dnes většinou zásobovány dostatečným množstvím vzduchu elektrickými ventilátory.

Veliké množství zvukových barev, které varhany nabízejí, je dáno různými typy (materiál, tvar a další vlastnosti) použitých píšťal. Píšťaly se společnými vlastnostmi jsou sdružovány do tzv.rejstříků, kde ke každému tónu připadá jedna píšťala (u některých rejstříků je jednomu tónu, jedné klávese, přiřazeno i píšťal více). Proto se i v malých varhanách nacházejí stovky píšťal a ve velkých nástrojích jich napočítáme už tisíce. A to od několikametrových po drobné píšťalky v délce centimetrů.

Varhaník ovládá celý nástroj od hracího stolu, kde se nacházejí klaviatury pro hru rukama (manuály) a pedál pro hru nohama. Jsou zde umístěna i táhla pro zapínání a vypínání jednotlivých rejstříků a jejich kombinací. Mohou se zde nalézat i ovládání dalších pomůcek, kterými byly v průběhu vývoje varhany obohacovány (například tzv. žaluzie ovládá mechanismus, kterým se část varhan zavírá do skříně a tím se dosahuje zeslabení zvuku).

Celý nástroj je umístěn do varhanní skříně (může jich být i více různě rozmístěných v prostoru), jejíž výtvarné řešení odpovídá uměleckému stylu doby, kdy varhany vznikly. Každá kultura v každém období svým dílem přispěla svým vlastním výtvarným i technickým řešením varhan. Proto varhany jednotlivých oblastí a období odlišíme podle zvukových i vzhledových charakteristik.

Zdroj: http://www.kkvys.cz/bazilika-sv-petra-a-pavla/

Foto:

Zdroj foto: http://www.kkvys.cz/bazilika-sv-petra-a-pavla/