Osm hodin – přesně tolik času stačí k tomu, aby se voda z Vltavy opět stala pitnou. Právě dnešním dnem startuje ostrý provoz Podolské vodárny, kterou v roce 2002 „vypnuly“ ničivé povodně.

Majestátní historická budova architekta Antonína Engela z dvacátých let 20. století tak opět dostojí svému názvu „Chrám vody“.

Stačí vstoupit dovnitř a okamžitě pochopíte, kde se to označení vzalo. Interiér totiž spíše než úpravnu vody připomíná katedrálu. Mohutnému prostoru dominují železobetonové oblouky, které ve výšce 16 metrů zastropují halu, prosklenými štíty a spoustou oken vstupuje do haly světlo a oživují ji i záblesky vodní hladiny.

Cestu, kterou prochází voda z Vltavy, jsme si prošli i my.

Vltavská voda se čerpá v malém šedém domě přímo naproti vodárně. To je takzvaný „jímací objekt, kterým se voda přivádí potrubím do vodárny.

Následují tři fáze čištění. Nejdřív se voda čiří, během dvou hodin se zbaví zhruba 80 procent nečistot.

Sběrným potrubím o průměru 120 centimetrů se voda přesouvá do srdce vodárny – na pískovou filtraci a nově také na filtraci přes granulované aktivní uhlí, díky kterému se z vody odstraní třeba i část pesticidů.